Přihlášení



Nádobíčko pro radioamatéra
Jak si pořídit to správné nářadí pro elektroniku...
Napsal RadioMan 21.07.2016



(určeno i začátečníkům)

shlédnuto 17381x rubrika Pro kutily a bastlíře

Pokud se Vám text obtížně čte, můžete si ho zvětšit nebo zmenšit
A nebo si všechno prohlédněte černé na bílém
Celý článek si pak případně také můžete přehledně vytisknout


Bez pořádného nářadí se samozřejmě žádný kutil neobejde a u radioamatérů to platí dvojnásob. Dnes je na trhu množství skvěle vypadajících, krásně nalakovaných a často velmi drahých věcí, které ale jejich výrobci v praxi snad ani nevyzkoušeli - protože jsou kolikrát jednoduše k ničemu. Kupodivu je stále ještě velké množství amatérů (a nejde jenom o začátečníky), kteří se trápí s naprosto nevhodným nářadím a to správné neznají. Není ale divu - protože podobné věci se v knížkách a na internetu obvykle neřeší a nováček na poli elektro a radiotechniky se o tom nemá kde dozvědět. Pojďme si tedy spolu sestavit takový malý, ale přitom zcela profesionální šuplík s nářadím a také si ukázat, které nástroje vhodné nejsou. Všechno zde doporučované nářadí je skutečně ověřené dlouholetou praxí a obvykle funguje zcela nesrovnatelně lépe oproti nástrojům, které jsou mezi kutily mnohem více rozšířené.

Začněme tedy od nejjednoduššího - a tím jsou patrně šroubováky. Pro většinu montážních prací nám postačí v podstatě jakékoliv, i ty nejlevnější. Pár plochých a pár křížových v různých velikostech. Správný elektrikářský šroubovák by ale měl být perfektně izolovaný. Ideální je, pokud je skoro celý obalen plastem, z něhož vykukuje pouze krátká kovová špička. S takovým šroubovákem můžeme opatrně pracovat i pod vyšším napětím a nehrozí nebezpečí náhodného dotyku s holým kovovým dříkem a následnému pořádnému kopanci. Neříkejte, že přece stavíte jenom věci co mají maximálně 12V - nikdy nevíte, k čemu se nachomýtnete, stačí třeba jen oprava kuchyňského lustru. Naprosto nevhodné a doslova životu nebezpečné jsou šroubováky, jejichž dřík prochází celou rukojetí a na jejím konci je neizolovaný kov, nemluvě už vůbec o různých starých "vykopávkách" s dřevěnou rukojetí, které mají dole kovový kroužek s nýtkem. Přitom dobře izolované šroubováky kupodivu vůbec nemusí být drahé a často nějakou slušnou sadu můžeme koupit i v supermarketu za dvě stovky. Opravdu nemajetní amatéři někdy také volí náhradní řešení, kdy na dřík běžného levného šroubováku s dobrou rukojetí navléknou teplem smršťovací bužírku - ale je to pouze typická ukázka šetření na nepravém místě.

K sadě šroubováků si rozhodně pořiďte ještě fázovou zkoušečku, což je základní a nenahraditelná pomůcka každého elektrikáře. Pokud by snad někdo nevěděl co to je - jedná se o šroubovák s průhlednou rukojetí, v níž je zabudována malá doutnavka s odporem. Na konci rukojeti je malá kovová ploška, které se dotýkáme prstem. Pokud se hrotem šroubováku dotknete něčeho, na čem je síťové napětí 230V (tedy třeba levá dírka v elektrické zásuvce), tak se doutnavka rozsvítí - protože se přes vaše tělo uzavře elektrický obvod. Pokud vám to připadá nesmyslné a v přímém rozporu s výše uvedeným varováním před "průchozími" šroubováky, tak vězte že je to skutečně tak a je to naprosto bezpečné - vtip je v tom, že je s doutnavkou v sérii zmíněný odpor (velikost více jak jeden megaohm), takže vaším tělem protéká velice malý proud, menší než jeden miliampér - který vám nemůže nijak ublížit, ale na rozsvícení doutnavky postačuje. Pokud se chcete vrtat třeba v elektrické zásuvce ve zdi, tak se nejdříve dotknete fázovkou všech kontaktů a pokud se nikde nerozsvítí, tak máte jistotu, že jste vypnuli ten správný jistič a že vám tedy nehrozí úraz. Fázovka je levná a velmi šikovná věc, která zároveň poslouží i jako běžný šroubovák.

Na vruty do dřeva dobré - ale pro elektrikáře naprosto nevhodné !
Správné elektrikářské šroubováky s izolací. Uprostřed fázová zkoušečka
Schéma fázové zkoušečky
U lampového rádia by asi vypadal dobově - ale do vaší dílny rozhodně nepatří. Je přímo životu nebezpečný !


Dále budeme potřebovat kleště. Opět vyhoví i nějaká levná sada, kde budou kleště štípací, kombinované (ploché kleště, které mají uprostřed čelistí ostří, takže se s nimi dají také štípat dráty) a kleště s dlouhými čelistmi, ideálně také ještě jedny s úzkými dlouhými čelistmi zahnutými. Dostanete se s nimi i do nepřístupných míst a dlouhé čelisti vám velmi dobře poslouží také při ohýbání konců součástek, nebo pro vytváření "oček" na koncích vodičů pod šroubky rozvodných krabic, zásuvek, vypínačů, atd. Pro elektroniku je dobrá spíše menší velikost a určitě časem oceníte doplnění této sady o jedny větší kombinačky a zejména o boční štípací kleště. Naprostá většina běžných štípacích kleští je totiž moc silná a pro jemnější elektroniku se nehodí, protože když potřebujeme třeba odštípnout nějakou součástku z plošného spoje, tak se k ní kvůli tloušťce čelistí mnohdy ani pořádně nedostaneme. Proto profesionálové používají kleště boční, s plochými a mírně zahnutými čelistmi. Nepoužívejte je ke štípaní silných drátů, protože mají jemné ostří, které byste brzo otupili. Na vývody součástek a slabší drátky jsou ale naprosto ideální.

Štípací kleště mnoho lidí také často používá k odizolování drátů. Moc dobré řešení to ale rozhodně není - zpravidla se totiž při "obřízce" izolace nevyhneme mírnému naštípnutí vlastního vodiče, který je obvykle z mědi a který se následně snadno po několika ohybech v tomto místě zlomí. Někdo používá kapesní nožík, nebo kancelářské nůžky a někdo dokonce vlastní zuby. Pro tyto účely se však vyrábí speciální odizolovací kleště. Běžný a v kutilských supermarketech prodávaný typ je ale k ničemu a skoro nic nevydrží - je totiž částečně vyroben z plastu, který se při odizolovávání silnějších drátků brzo rozlomí. Jediné opravdu dobře fungující jsou automatické kleště co vidíte na obrázku, s řadou kalibrovaných otvorů, které jediným stisknutím rukojeti pevně přidrží konec drátu, odříznou izolaci bez poškození vlastního vodiče a následně ji stáhnou dolů. Práce s nimi je snadná a přesná, přičemž mají skoro neomezenou životnost. Jsou sice obvykle dost drahé - ale čas od času se dají sehnat za velmi příznivou cenu, přičemž brzo zjistíte, že jde o investici, která se opravdu vyplatí.

Nezbytným doplňkem každého kutilského šuplíku jsou také takzvané sikovky - SIKO kleště, které umožňují pevné sevření šroubu či matice prakticky libovolného průměru (obdoba dříve používaných "hasáků"). Je to skvělá věc pro povolení větších a pevně utažených šroubových spojů. Nemusí jít hned o koupelnovou baterii - tyto kleště oceníte třeba při povolování matic pro upevnění autorádia, matic potenciometrů, zdířek a konektorů.

Boční štípačky s tenkými plochými čelistmi - ideální pro elektroniku
Kleště s úzkými zahnutými čelistmi se pro vás brzy stanou jedním z nejpoužívanějšího nářadí
Sice levný, ale zcela nevhodný typ odizolovacích kleští, který bohužel nic nevydrží. Těmto se v prodejnách raději vyhněte.
Nejlepší, co může být na odizolování drátů. Plně automatické celokovové kalibrované kleště
Sikovky - univerzální kleště pro povolování a utahování šroubových spojů


Bez měření není vědění - říkávali staří machři a samozřejmě měli pravdu. Pokud to s elektronikou myslíte vážně, tak se neobejdete bez digitálního multimetru. Doby, kdy bylo pořádné měřidlo věcí z říše snů jsou dávno pryč a dnes už si ho může pořídit každý. Cenové rozpětí je velké a mnohdy se dá multimetr koupit i za stovku. Ovšem zde se opět nevyplatí šetřit. Dobré multimetry začínají obvykle někde na pětistovce. Ty úplně levné totiž obvykle měří jen stejnosměrné a střídavé napětí, stejnosměrný proud a odpory. Když si připlatíte, získáte přístroj co bude umět i střídavý proud, kondenzátory a bude mít také tzv. prozváněčku - což je akustická kontrola zkratu. Jednoduše při zapojení šňůr k odporu menšímu než 10Ωů začne měřidlo pískat. Snadno tak zjistíte jestli je nějaký vodič přerušený nebo ne, případně u vícežilových kabelů s neoznačenými žílami hned zjistíte který konec patří ke kterému. Naším horkým favoritem, který silně doporučujeme začátečníkům, je digitální multimetr DT9205, jehož pořízením získáte za cenu jedné večeře v nějakém lepším podniku přístroj, který je kupodivu kvalitní a vystačí vám pro naprostou většinu měření. Oproti těm ultralevným (ale i mnohým dražším) má tento konkrétní typ ještě další výhodu, na kterou se při nákupu měřidla velmi často zapomíná a kterou ocení zejména amatéři stavějící věci s elektronkami - má vysoký vstupní odpor. To je totiž velmi důležitá věc. Mnohdy potřebujeme změřit úbytek napětí na nějakém větším rezistoru, s hodnotou třeba 1 Megaohm. Pokud ale k odporu připojíme paralelně voltmetr, který má sám vstupní odpor 1M, tak bude měření zcela nepřesné, protože se samozřejmě výsledný odpor sníží na polovinu. Výše uvedený multimetr má na všech - i těch nejnižších - napěťových rozsazích vstupní odpor 10 Megaohmů a měřený obvod tudíž zatěžuje zcela minimálně. Akorát pozor - na trhu je bohužel velké množství měřidel asijské produkce, které vypadají úplně, nebo skoro stejně, ale přitom mají "pajšl" z levnějších modelů.

Pokud ale nemáte vysloveně hluboko do kapsy, tak vám vřele doporučujeme pokročilejší typ DT9208, který má stejné parametry jako výše uvedený typ 9205, ale navíc ještě umí měřit teplotu (dodává se s externí sondou, kterou využijete třeba při měření teploty polovodičových součástek za provozu, atd.) a také nízké frekvence (do 200 kHz), což výrazně rozšiřuje jeho oblast použití. Má také výklopný displej pro snadné čtení v jakékoliv poloze. Cena pořád zůstává velmi nízká a za svoje peníze získáte opravdu kvalitní přístroj takříkajíc na celý život.

Digitální multimetr střední třídy
Běžná pistolová páječka
Vyšší liga - česká klasika - pistolová páječka ETP
Pájecí stanice s hrotovou páječkou


A dostáváme se k věci, která je pro každého radioamatéra tím, čím je pro policistu dobrá zbraň a tou je elektrická páječka. Používají se dva druhy - hrotová a pistolová. Hrotové jsou levnější a hodí se pro jemnější práce. Často bývají konstruovány jako tzv. pájecí stanice, které mají krabičku s regulátorem (a případně digitálním ukazatelem) teploty. Hrotové páječce trvá (asi 10-30 sekund) než se rozehřeje, potom už si udržuje stálou teplotu. Pistolová páječka (nebo také transformátorová páječka či trafopájka) oproti tomu hřeje pouze když stiskneme tlačítko v její rukojeti. Během sekundy se její hrot (pájecí smyčka) rozehřeje a roztaví přiložený cín. Je mnohem univerzálnější než hrotové páječky a pokud se s ní naučíte opravdu dobře pracovat (není to hned druhý den), tak s ní zvládnete pájet i velmi jemné plošné spoje a vodiče. Určitě si pořiďte raději pistolovou páječku. Na trhu je opět velké množství typů, na pohled vypadají skoro stejně, ale pokud nekoukáte na nějakou tu desetikorunu, doporučujeme vám koupit český výrobek, páječku ETP. Vyrábí se skoro ve stejné podobě bezmála padesát let, je velice kvalitní a léty prověřená. Mnohé levné páječky mají moc silné pájecí smyčky (nedostanete se s nimi do stísněných míst a budou se vám velmi špatně pájet plošné spoje s kontaktními ploškami blízko u sebe), nedokonalý způsob jejich upínání, trvá jim delší dobu (3-5s) než se rozehřejí a některé se zase špatně drží v ruce. Jsou samozřejmě i výjimky, ale s výše zmíněnou českou páječkou se prostě nemůžete splést...

Další neocenitelnou věcí doslova za pár korun je tavná pistole. Je s podivem, že je pořád ještě plno lidí, kteří ji neznají a nemají. Je to věc, do které strčíte kulatý "pendrek" lepidla, které je v normálním stavu tuhé. Uvnitř je tepelné tělísko, které pendrek ohřívá a pokud zmáčknete spoušť pistolky, tak sice nevystřelí, ale vyleze z ní kus roztaveného lepidla. Asi tak během minuty venku zchladne a je opět pěkně tuhé. Je to naprosto skvělá věc k trvalé, nebo dočasné (stačí ztuhlé lepidlo opět něčím ohřát a zase se rozteče) fixaci součástek, k vyplňování dutin a lepení nejrůznějších materiálů k sobě (kov, dřevo, papír,sklo...). Obvyklé jsou dvě velikosti - pro pendreky s průměrem 7-8mm a 11mm. Náhradní pendreky koupíte tavná v každém větším supermarketu a nejsou nijak drahé. Dokonce se vyrábějí v různých barvách, i když nejčastější jsou bílé průhledné. Pistole jsou různě drahé a různě kvalitní, ale pro začátek vám klidně postačí i ta úplně nejlevnější.

Z osvědčených pomocníků, které by neměly chybět ve vaší radioamatérské dílničce, můžeme jmenovat ještě třeba tzv. "třetí ruku", což jsou obvykle dvě krokosvorky s kloubovým mechanismem, díky nimž si můžeme "přidržet" součástky nebo menší desky s plošnými spoji při letování a podobně. Mnohdy je třetí ruka vybavena i lupou, kterou oceníme třeba při čtení nápisů a hodnot na velmi malých součástkách. Lupu si případně rozhodně pořiďte samostatnou - stojí pár korun. Pro upevnění větších nebo těžších předmětů nám prokáže velké služby malý stolní svěráček s šířkou čelistí 40-60mm. Snadno se dá pomocí svorky upevnit k desce pracovního stolu. Neocenitelné služby také prokážou propojovací šňůry s krokosvorkami a brzo uvidíte, že dvě jsou málo. Připojíte jimi dočasně třeba tranzistorové rádio k napájecímu zdroji, zkratujete nějaké dva kontakty, použijete jich několik za sebou jako improvizovanou anténu a podobně. Sada deseti šňůr se dá pořídit i za stovku. Pro měření rozměrů všeho druhu si rozhodně pořiďte kromě běžného pravítka také "šupleru", neboli posuvné měřítko. Profesionální šuplery sice stojí klidně i tisícovku, ale pro běžné dílenské měření třeba průměrů drátů, či šroubů, bez větších nároků na přesnost vám pro začátek klidně postačí i šuplera plastová, kterou seženete opravdu za pakatel.

Pro přesné dělení, či odstraňování čehokoliv neřádného se určitě hodí sada skalpelů - další věc za pár korun, se kterou jde práce mnohem lépe než s nůžkami z manželčina šití. A protože už z toho všeho asi máte zamotanou hlavu, tak než skončíme, honem ještě připomeneme sprej na kontakty , bez kterého žádný pořádný radioamatér nemůže existovat. Nejen že ho využijete třeba v autě u různých nespolehlivých konektorů, ale například také spolehlivě odstraní praskání a vynechávání u regulátorů hlasitosti starých rádií, atd. Jednoduše strčíte hadičku do útrob zlobivého potenciometru, jednou či dvakrát "prošplíchnete" a pak už se jenom budete divit, že to jde vyřešit i bez výměny celého potenciometru. Chemie je občas mocná věda...

Pokud to se svým koníčkem myslíte vážně, tak asi časem zjistíte, že se neobejdete bez menší stojanové, nebo alespoň ruční (akumulátorové) vrtačky, stolní brusky, nějakého většího svěráku, malé ohýbačky plechu, regulovatelného zdroje (o těch si možná napíšeme něco příště) a dalších a dalších věcí - ale to už je úděl každého kutila, aby jeho dílnička, stejně jako třeba dámský šatník - nebyla nikdy definitivně úplná...

Třetí ruka s lupou
Plastová šuplera - levná a pro běžnou praxi postačující
tavná pistole,s lepícími tyčinkami
Propojovací šňůry s krokodýlky
Malý stolní svěráček


Dole pod tímto článkem naleznete diskuzi.
Podívejte se, co si o tom myslí ostatní - a nebo
jednoduše napište, co si o tom myslíte vy !
(diskuse je anonymní a není potřeba žádná registrace)

CO SE DÁ KOUPIT ?

Ploché kleštěboční štípací( 99 Kč )
Zkoušečka"fázovka"( 39 Kč )
Třetí ruka( 159 Kč )
Tavná pistole7 nebo 10mm( 79 Kč )
Propojovací šňůrys "krokodýlky"( 99 Kč )
Multimetrtyp DT9205( 249 Kč )
Posuvné měřítko"šuplera"( 25 Kč )
Odizolovací kleště( 249 Kč )
Pistolová páječka( 249 Kč )
Sada přesných nožůskalpely( 99 Kč )
Stolní svěrák malý( 139 Kč )
Sprej na kontaktyKontox, Kontaktol, Contact spray, atd.( 89 Kč )
Kleště zahnutés dlouhými čelistmi( 99 Kč )
Lupa( 29 Kč )
Multimetrtyp DT9208, teplota, frekvence( 379 Kč )
SIKO kleště( 109 Kč )




Tento článek je původním autorským dílem. Jakékoliv jeho další šíření, kopírování a další využívání elektronickou, či jinou cestou jako celku, jakožto i jeho jednotlivých částí, či souvisejících multimediálních souborů je možné pouze se svolením autora a řídí se platnou legislativou.
-=© SRS 2.07=-

Diskuse k článku
Zde můžete napsat jakýkoliv dotaz či připomínku - obratem bude zveřejněna.
Můžete také jednoduše poslat odkaz na tento článek svým přátelům !
(Tento článek je kupodivu zatím bez komentářů - buďte první !)

Text komentáře:
Vaše přezdívka:
Kontrola, jestli jste člověk nebo robot :
Nejznámější bývalá značka československé elektroniky