Napsal RadioMan 16.06.2017 (pro mírně pokročilé) shlédnuto 67127x rubrika Jednoduchá rádia

Pokud se Vám text obtížně čte, můžete si ho zvětšit nebo zmenšit A nebo si všechno prohlédněte černé na bílém Celý článek si pak případně také můžete přehledně vytisknout

V časopise Radiový Konstruktér v roce 1968 vyšel popis velmi jednoduchého reflexního zapojení, včetně návrhu desky s plošnými spoji pro snadnou reprodukovatelnost zapojení. Citujeme zde upravený popis z původního zdroje [1], doporučujeme (jak je uvedeno v textu) použít tranzistor NPN (naprosto dostačuje třeba běžný typ BC547), zejména pokud chceme napájet vstupní díl i nf zesilovač z jednoho napájecího zdroje.


JEDNODUCHÝ REFLEXNÍ PŘIJÍMAČ

Reflexní přijímače jsou oblíbeným „zkušebním kamenem" všech mírně pokročilých a začínajících radioamatérů. Uvážíme-li, že konstrukce středně složitého reflexního přijímače je vzhledem k rozmístění jednotlivých prvků (a s tím souvisícím zpětným vazbám) velmi náročná, je s podivem, že si dodnes zachovala svoji přitažlivost.

Abychom vyšli vstříc i méně zkušeným, vybrali jsme zapojení jednoduchého reflexního přijímače na plošných spojích, které do značné míry odstraňuje konstrukční obtíže. Protože navázání výstupu z reflexní části přijímače na vstup nf zesilovače je velmi jednoduché, a také aby měl každý možnost použít podle výsledků stavby vf části odpovídající nf zesilovač, je zapojení přijímače uvedeno jen po výstup nf. Jako nf zesilovač lze použít libovolný zesilovač. První tranzistor pracuje jako vf zesilovač s laděným vstupem, z něhož je zavedena řiditelná zpětná vazba. Signál se po detekci znovu vrací na první tranzistor a je znovu zesilován, tentokrát nízkofrekvenčně. Vf stupeň tedy pracuje jako vf i nf zesilovač — odtud název reflexní stupeň.

Schéma zapojení vstupního dílu reflexního přijímače

Vstupní tranzistor může být libovolný, i z našich nejstarších zásob. Není ani rozhodující, bude-li typu NPN nebo PNP. Na obrázku je tranzistor typu PNP; použijeme-li tranzistor typu NPN, změníme polarity napájecího napětí a elektrolytických kondenzátorů C4 a C5. Odpor R3 nastavíme přesně při uvádění do chodu — pro každé napájecí napětí bude jiný, pro 9 V např. asi 10 kΩ. Stejně budeme postupovat při vybírání odporu R2; uvedená hodnota se však osvědčila ve většině případů. Jako detekční diodu lze použít libovolnou germaniovou hrotovou diodu.

Návrh desky s pošnými spoji pro reflexní přijímač

Zpětná vazba je v tomto přijímači nastavena napevno již umístěním tlumivky na desce s plošnými spoji. Nebude-li dostatečná, lze mezi body A a B (obr. 41a) zapojit sériovou kombinaci kondenzátor + potenciometr a změnou odporu potenciometru zpětnou vazbu řídit. Tolerance součástek může být značná. Při uvádění do chodu je možné experimentovat a změnou hodnot součástek se snažit o dosaženi optimálního výsledku. Je jen třeba upozornit na to, že osa vf tlumivky nesmí být rovnoběžná s osou feritové antény. Tlumivka může být na kostřičce až asi do průměru 8 mm; v tom případě bude mít kolem 500 závitů drátu o průměru 0,08 mm až 0,1 mm, nebo může být v hrníčkovem jádru. Pak poněkud zmenšíme počet závitů (asi o 100), drát zůstane stejný. Tlumivku je nejlépe vinout křížově nebo divoce. Pro ladicí kondenzátor 300 pF bude počet závitů ladicího vinutí feritové antény asi kolem 80, případnou odbočku pro zpětnovazební větev je nejlépe vyzkoušet (obvykle bývá asi 10 % závitů). Vazební vinutí (asi 8 závitů drátu o prům. do 1 mm) uložíme doprostřed ladicího vinutí. Celou anténní cívku umístíme na okraj feritové tyče, abychom dosáhli maximální jakosti feritové antény. Feritovou tyčku na anténu pokud možno nezkracujeme, neboť tím podstatně zhoršíme jakost celé feritové antény.