Napsal RadioMan 17.06.2017 (pro středně pokročilé) shlédnuto 17366x rubrika Jednoduchá rádia

Pokud se Vám text obtížně čte, můžete si ho zvětšit nebo zmenšit A nebo si všechno prohlédněte černé na bílém Celý článek si pak případně také můžete přehledně vytisknout

Anglická firma Sinclair za dobu své existence (od roku 1961) uvedla na trh několik prodejních trháků, z nichž se určitě největší legendou stal slavný domácí mikropočítač ZX Spectrum - i u nás v konci osmdesátých let sen každého malého i velkého kluka, kterému učarovaly počítače. Majitel (a dnes již jediný zaměstnanec) firmy Sinclair Research, sir Clive Sinclair může být bez ironie přirovnán k jakémusi novodobému Edisonovi. Již v roce 1966 například vyvinul první kapesní televizor na světě - což v době, kdy neexistovaly žádné LCD, TFT a OLED displeje a integrované obvody teprve začínaly opouštět vědecké laboratoře, jistě znamenalo velký kus invence a technického umu. Miniaturizace Sinclairovi vůbec učarovala - na konci šedesátých let slavil velký úspěch se svými stavebnicemi miniaturních jednoduchých rádií, které byly velké asi jako krabička od zápalek. Jednalo se převážně o reflexní přijímače na středních vlnách, opatřené sluchátkem a napájené ze rtuťových baterií.

Po "elektrické" stránce byl asi nejjednodušším typ Micromatic 3, jehož schéma si zde připomeneme - obsahuje pouhé dva tranzistory, dvě diody (zapojené jako detektor - zdvojovač) a jednoduchý laděný obvod. První tranzistor pracuje v celkem obvyklém reflexním zapojení, druhý slouží k zesílení získaného nf signálu.

Schéma zapojení radiostavebnice Sinclair Micromatic

Totožné schéma - jenom jinak nakreslené.

Tohoto mrňouska si můžete celkem snadno postavit i dnes - použité tranzistory se dají nahradit v podstatě kdejakým běžným typem (např. BC547). Ladicí obvod je obvyklého typu (tedy třeba nějaký cca 200-500pF otočný kondenzátor a k tomu malá feritová anténa s cívkami o cca 80ti a 10ti závitech), vysokofrekvenční tlumivka také (třeba 400 závitů vinutých "divoce" na nějaké kostřičce 6-8mm). Zbylé součástky jistě najdete někde v šuplíku. Sluchátkový konektor ve schématu bude možná pro úplné začátečníky záhadou - slouží totiž zároveň i k zapínání rádiječka. Vsunutím konektoru se sluchátko připojí mezi kolektor tranzistoru T2 a kladný pól baterie, který zároveň propojí s odporem 1k, který napájí první tranzistor. Součástky které mají hodnoty mimo dnes běžnou řadu E6 nebo E12 samozřejmě nahradíte nejbližší podobnou hodnotou - takže třeba C2 bude 270pF, C3 bude 47nF atd.

Důležité je pouze vlastní provedení přijímače - určitě ho snadno spíchnete na malé prototypové desce, ale jako u všech reflexních rádií je třeba dodržet některé zásady (například různoběžnost os feritové antény a vf tlumivky). Napájecí napětí bude třeba přizpůsobit použitým součástkám (nebo naopak ). Originál používal zmíněné rtuťové články, které mají mimo malé rozměry výhodu v tom, že jejich napětí se i při vybíjení mění velmi málo a je tak snadnější správně nastavit pracovní bod obou tranzistorů. Dnes už se nevyrábí a proto musíme vymyslet nějaký jiný zdroj - třeba dvě AAA tužkovky.

Hotový přijímač se dal opravdu schovat do dlaně !

Naslouchátko mělo při odpojení zároveň funkci vypínače

Vzhledem k jednoduchosti a vzhledem k tomu, jako postupně středovlnné pásmo "utichá" (kde jsou ty doby, kdy měly středovlnné vysílače výkony třeba půl a více megawattu), nemůžeme od takto jednoduchého přijímače očekávat nějaké zázraky, ale je to věc, kterou dokáže i začátečník postavit za jeden večer (tak to ostatně prezentoval i samotný výrobce). Takže co, dokážete ho taky nacpat do krabičky od sirek, nebo od Tic-Tac bonbónů ?