Sinclair Micromatic - SV mikrorádio
Stavebnice nejmenšího rádia na světě (v roce 1968)...

Anglická firma Sinclair za dobu své existence (od roku 1961) uvedla na trh několik prodejních trháků, z nichž se určitě největší legendou stal slavný domácí mikropočítač ZX Spectrum - i u nás v konci osmdesátých let sen každého malého i velkého kluka, kterému učarovaly počítače. Majitel (a dnes již jediný zaměstnanec) firmy Sinclair Research, sir Clive Sinclair může být bez ironie přirovnán k jakémusi novodobému Edisonovi. Již v roce 1966 například vyvinul první kapesní televizor na světě - což v době, kdy neexistovaly žádné LCD, TFT a OLED displeje a integrované obvody teprve začínaly opouštět vědecké laboratoře, jistě znamenalo velký kus invence a technického umu. Miniaturizace Sinclairovi vůbec učarovala - na konci šedesátých let slavil velký úspěch se svými stavebnicemi miniaturních jednoduchých rádií, které byly velké asi jako krabička od zápalek. Jednalo se převážně o reflexní přijímače na středních vlnách, opatřené sluchátkem a napájené ze rtuťových baterií.
Po "elektrické" stránce byl asi nejjednodušším typ Micromatic 3, jehož schéma si zde připomeneme - obsahuje pouhé dva tranzistory, dvě diody (zapojené jako detektor - zdvojovač) a jednoduchý laděný obvod. První tranzistor pracuje v celkem obvyklém reflexním zapojení, druhý slouží k zesílení získaného nf signálu.
 | Schéma zapojení radiostavebnice Sinclair Micromatic |
|  | Totožné schéma - jenom jinak nakreslené. |
|
Tohoto mrňouska si můžete celkem snadno postavit i dnes - použité tranzistory se dají nahradit v podstatě kdejakým běžným typem (např. BC547). Ladicí obvod je obvyklého typu (tedy třeba nějaký cca 200-500pF otočný kondenzátor a k tomu malá feritová anténa s cívkami o cca 80ti a 10ti závitech), vysokofrekvenční tlumivka také (třeba 400 závitů vinutých "divoce" na nějaké kostřičce 6-8mm). Zbylé součástky jistě najdete někde v šuplíku. Sluchátkový konektor ve schématu bude možná pro úplné začátečníky záhadou - slouží totiž zároveň i k zapínání rádiječka. Vsunutím konektoru se sluchátko připojí mezi kolektor tranzistoru T2 a kladný pól baterie, který zároveň propojí s odporem 1k, který napájí první tranzistor. Součástky které mají hodnoty mimo dnes běžnou řadu E6 nebo E12 samozřejmě nahradíte nejbližší podobnou hodnotou - takže třeba C2 bude 270pF, C3 bude 47nF atd.
Důležité je pouze vlastní provedení přijímače - určitě ho snadno spíchnete na malé prototypové desce, ale jako u všech reflexních rádií je třeba dodržet některé zásady (například různoběžnost os feritové antény a vf tlumivky). Napájecí napětí bude třeba přizpůsobit použitým součástkám (nebo naopak
). Originál používal zmíněné rtuťové články, které mají mimo malé rozměry výhodu v tom, že jejich napětí se i při vybíjení mění velmi málo a je tak snadnější správně nastavit pracovní bod obou tranzistorů. Dnes už se nevyrábí a proto musíme vymyslet nějaký jiný zdroj - třeba dvě AAA tužkovky.
 | Hotový přijímač se dal opravdu schovat do dlaně ! |
|  | Naslouchátko mělo při odpojení zároveň funkci vypínače |
|
Vzhledem k jednoduchosti a vzhledem k tomu, jako postupně středovlnné pásmo "utichá" (kde jsou ty doby, kdy měly středovlnné vysílače výkony třeba půl a více megawattu), nemůžeme od takto jednoduchého přijímače očekávat nějaké zázraky, ale je to věc, kterou dokáže i začátečník postavit za jeden večer (tak to ostatně prezentoval i samotný výrobce). Takže co, dokážete ho taky nacpat do krabičky od sirek, nebo od Tic-Tac bonbónů ?